- +420 721 896 231
- stavime@kamennezdi.cz
Když se řekne UNESCO, většina lidí si představí historické centrum města, zámek, kostel nebo jinou konkrétní památku.
U suchých kamenných zdí je to jiné.
UNESCO nezapsalo jednu mimořádnou kamennou zeď. Na Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva je zapsané umění suché kamenné výstavby, související znalosti a techniky.
Oficiální název současného zápisu zní Art of dry stone construction, knowledge and techniques. Jde tedy především o know-how: jak z přírodního kamene bez použití spojovacího materiálu vytvořit funkční a dlouhodobě stabilní konstrukci.
A právě to je na zápisu možná zajímavější než samotné slovo UNESCO.
Hodnotou není pouze zeď, která po staviteli zůstane. Hodnotou je člověk, který ví, proč jednotlivé kameny položil právě tak, jak je položil.
Na první pohled může suchá kamenná zeď působit jednoduše. Kameny se skládají na sebe a mezi nimi není malta.
Jenže právě absence pojiva znamená, že chyby nemá co schovat.
Stavitel musí průběžně rozhodovat, který kámen použít, jak jej orientovat, kde potřebuje vazbu do hloubky konstrukce, kdy kámen upravit a kdy je lepší jej odložit a použít jinde.
UNESCO ve svém popisu suchého kamenného stavitelství zmiňuje porozumění geometrii a fyzikálním principům, schopnost pracovat se surovinou a především pečlivý výběr a uspořádání kamenů tak, aby konstrukce dlouhodobě držela a současně se přizpůsobila místnímu terénu a podmínkám.
Proto je dost nepřesné popisovat suchou zeď jen jako „kameny naskládané na sebe“.
Samotné položení kamene je až posledním krokem rozhodnutí, které mu předcházelo.
Tohle je dobře vidět při praktické práci.
Před člověkem může ležet několik desítek kamenů. Začátečník často hledá ten, který se mu právě teď zdá nejsnazší položit. Zkušenější člověk ale nad stejnou hromadou přemýšlí jinak.
Jeden kámen má dobrou pohledovou plochu a byla by škoda jej schovat dovnitř. Jiný má délku vhodnou pro vazbu. Další se může hodit až o několik řad výš. Některý stojí za to odložit na zakončení nebo korunu. A kámen, který se na aktuální místo nehodí, není nutné za každou cenu nutit tam, kde ho právě potřebujeme.
Právě tuto část práce označujeme při výuce jako čtení kamene.
Nejde o žádný romantický výraz. Jde o praktickou schopnost podívat se na nepravidelný přírodní materiál a rozpoznat, jakou roli může v konstrukci nejlépe splnit.
A to se předává mnohem obtížněji než jednoduchá poučka typu „kámen položte delší stranou dovnitř“.
To může znít jako paradox. Máloco je hmotnější než několik tun kamene.
Jenže předmětem zápisu UNESCO není materiál ani jedna konkrétní konstrukce.
Nehmotná je znalost potřebná k tomu, aby konstrukce vůbec vznikla.
Patří sem zkušenost s výběrem kamene, způsob jeho ukládání, znalost konstrukčních principů, práce s místními podmínkami i schopnost tuto dovednost předat dalším lidem.
UNESCO navíc suché kamenné stavitelství nevnímá jen jako individuální práci jednoho řemeslníka. V oficiálním zápisu zdůrazňuje také spolupráci lidí při stavbě, údržbě a obnově konstrukcí a předávání znalostí dalším generacím.
To je podstatná část celé věci.
Řemeslo totiž nezmizí ve chvíli, kdy spadne poslední historická zeď. Zmizí ve chvíli, kdy už nikdo nebude vědět, jak ji znovu správně postavit.
První mezinárodní zápis proběhl v roce 2018 pod názvem Art of dry stone walling, knowledge and techniques.
Tehdy nominaci společně předložily Chorvatsko, Kypr, Francie, Řecko, Itálie, Slovinsko, Španělsko a Švýcarsko.
V roce 2024 byl zápis rozšířen. Současný název je Art of dry stone construction, knowledge and techniques a mezi zapojené země nově přibyly také Andorra, Rakousko, Belgie, Irsko a Lucembursko.
Aktuální zápis tak zahrnuje celkem třináct států:
Pro nás je zajímavé zejména Rakousko, které je od rozšíření v roce 2024 součástí stejného mezinárodního zápisu.
Ne. Česká republika v současné multinárodní nominaci suchého kamenného stavitelství zahrnuta není.
Je důležité to říct přesně, protože věta „české suché kamenné zdi jsou památkou UNESCO“ by byla zavádějící.
UNESCO eviduje znalosti a techniky suchého kamenného stavitelství prostřednictvím konkrétních zemí zapojených do společné nominace. Česká republika mezi současnými třinácti státy není.
To samozřejmě neznamená, že by se u nás s kamenem tímto způsobem historicky nepracovalo nebo že by zde řemeslo nemělo hodnotu. Znamená to pouze, že Česká republika není účastníkem tohoto konkrétního zápisu.
Z pohledu důvěryhodnosti je podle nás lepší tento rozdíl vysvětlit než použít UNESCO jen jako efektní marketingovou nálepku.
V českém prostředí si pod suchým kamenem dnes často představíme hlavně zahradní nebo opěrnou zeď.
Historický rozsah této techniky je ale mnohem širší.
UNESCO mezi stavbami vytvářenými technikou suchého kamene uvádí například domy, mosty, pilíře, oblouky, cesty, přístřešky, klenuté sklepy, náboženské stavby nebo opevnění.
To je dobrá připomínka, že „bez malty“ neznamená automaticky jednoduché nebo primitivní.
Naopak. Čím méně může stavitel spoléhat na pojivo a pravidelný průmyslově vyrobený materiál, tím důležitější je jeho schopnost pracovat s geometrií jednotlivých kamenů, jejich vzájemnou vazbou a působením celé konstrukce.
Na praktických kurzech práce s kamenem v Novosedlech se nesoustředíme jen na to, jak má vypadat hotová řada zdiva.
Velká část práce začíná dřív: přípravou pracoviště, tříděním materiálu, výběrem kamene a rozhodnutím, které kusy má smysl použít právě teď a které si ponechat na později.
Právě tady se často ukazuje rozdíl mezi znalostí poučky a skutečnou prací.
Můžete znát několik základních pravidel a přesto stát před konkrétním kamenem, který se do žádné učebnicové situace přesně nevejde.
Pak přichází zkušenost.
Je potřeba rozhodnout, zda kámen otočit, upravit, podložit jiným řešením, použít na jiné místo nebo jej úplně odložit. A zároveň myslet na to, co toto rozhodnutí udělá s dalšími vrstvami konstrukce.
Proto na kurzech neučíme účastníky postavit jednu naši zeď podle vzoru. Snažíme se je naučit chápat principy tak, aby se dokázali rozhodovat nad vlastním kamenem.
Lektor Luděk Komoň st. vychází z více než 30 let praktické zkušenosti s kamennými konstrukcemi. Právě předávání zkušenosti z reálné práce je podle nás nejbližší tomu, proč UNESCO považuje zachování samotného know-how za důležité.
Historické kamenné konstrukce můžeme zaměřovat, fotografovat, katalogizovat a chránit.
To je důležité. Pro zachování samotného řemesla to ale nestačí.
Někdo stále musí vědět, proč se určitý kámen hodí na líc, jiný do vazby, jak konstrukci založit, jak reagovat na nepravidelný materiál a jak poznat chybu dřív, než se projeví o několik řad výš.
A pak musí existovat další člověk, kterému tuto zkušenost předá.
Právě přenos znalostí prostřednictvím společné práce, workshopů, výuky a praktického učení zmiňuje UNESCO už v dokumentaci původního zápisu z roku 2018.
Živá tradice není technika, o které máme dobře napsanou knihu. Živá tradice je technika, kterou stále někdo umí použít.
Tady je potřeba oddělit kulturní hodnotu řemesla od technického návrhu konkrétní stavby.
To, že má suché kamenné stavitelství mezinárodní uznání UNESCO, samozřejmě neznamená, že lze každou opěrnou zeď nebo vyšší konstrukci bezpečně navrhnout pouze podle tradičních pravidel nebo internetového návodu.
U vyšších zdí, konstrukcí zatížených zeminou, složitých svahů nebo míst, kde může mít případná porucha vážné následky, je potřeba řešit konkrétní podmínky stavby a podle situace také projekt nebo statické posouzení.
Tradiční řemeslná zkušenost a technické navrhování se nevylučují. U náročnějších konstrukcí se naopak musí vhodně doplňovat.
Dnes většina lidí nebude stavět kamenné opevnění ani celý dům technikou suchého zdiva.
Princip práce s kamenem ale nezmizel.
Přírodní kámen pořád nemá přesný normovaný rozměr. Každý kus je jiný. Materiál je potřeba třídit. Některé kameny potřebujeme upravit. Jiné je lepší nechat být. A konstrukce pořád vzniká z velkého množství malých rozhodnutí.
Moderní nářadí může práci výrazně usnadnit. Nenahradí ale úsudek člověka, který se musí rozhodnout, co s kamenem udělá.
A možná právě proto dává zápis UNESCO smysl i dnes.
Není to jen připomínka minulosti. Je to uznání toho, že některé znalosti mají hodnotu právě proto, že je nelze úplně převést na jeden univerzální návod.
Na našem praktickém kurzu stavby suché kamenné zdi procházíme práci od přípravy a třídění kamene přes založení konstrukce až po samotné skládání a řešení konkrétních kamenů.
Nejde o přednášku ani ukázku, při které budete stát stranou. Většinu dne pracujete přímo s kamenem a jednotlivá rozhodnutí si můžete vyzkoušet v praxi.
Pokud vás zajímá širší historie a principy suchého zdění, můžete navázat také článkem Suchá zeď: historie, technika a význam podle Louise Cagina.
Ano, ale přesnější je říct, že na Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO jsou zapsané znalosti a techniky suchého kamenného stavitelství. Nejde o zápis každé jednotlivé suché kamenné zdi.
Původní společný zápis osmi zemí proběhl v roce 2018. V roce 2024 byl rozšířen a současná multinárodní nominace zahrnuje třináct států.
Ne. Česká republika není mezi třinácti státy, které jsou součástí současného zápisu. Od roku 2024 je však mezi nimi například sousední Rakousko.
Protože předmětem zápisu není samotný kámen nebo konkrétní zeď, ale znalosti, dovednosti a techniky potřebné k výstavbě a jejich předávání mezi lidmi.
Základním principem suchého kamenného stavitelství je vytváření konstrukce bez spojovacího pojiva. Stabilita vzniká správným výběrem, uspořádáním a vzájemným působením kamenů.
Při přípravě tohoto článku jsme vycházeli především z primárních zdrojů UNESCO. Aktuální záznam je dostupný na stránce Art of dry stone construction, knowledge and techniques.
Podrobnosti k původnímu zápisu z roku 2018 jsou uvedeny v rozhodnutí 13.COM 10.b.10 a rozšíření z roku 2024 v rozhodnutí 19.COM 7.B.57.
Ne každý je ready připravenhned. Nech mi e-mail a pošlu ti nové termíny, uvolněná místa i důležité info ke kurzu.
Bez objednávky, bez platby a bez závazku.
