- +420 721 896 231
- stavime@kamennezdi.cz
Dobrá spára u kamenného obkladu není jen estetická výplň mezi kameny. Musí být kompatibilní s přírodním kamenem, odolávat vodě a mrazu, nepřenášet do obkladu nežádoucí napětí a zároveň nesmí nahrazovat konstrukční nebo dilatační spáry.
U venkovního kamenného obkladu se proto nevyplatí řešit spárování až na konci jako poslední kosmetický krok. Šířka spár, jejich hloubka, typ malty nebo tmelu a návaznost na rohy, parapety či dilatace by měly být promyšlené už při návrhu celé skladby.
Pokud teprve řešíte samotný obklad, začněte článkem Kamenný obklad fasády: jak vybrat kámen, podklad a způsob kotvení. Tento článek se soustředí už přímo na spáry.
První úkol je vizuální: spára určuje rytmus obkladu, zvýrazňuje nebo naopak potlačuje jednotlivé kameny a zásadně ovlivňuje výsledný vzhled celé plochy.
Druhý úkol je provozní. Spárovací materiál uzavírá prostor mezi jednotlivými prvky a omezuje pronikání vody a nečistot do spár. To ale neznamená, že spárovaný kamenný obklad je automaticky vodotěsný.
Třetí úkol je mechanický. Spára musí snášet drobné změny rozměrů, vibrace a teplotní cykly, aniž by se začala drolit nebo praskat. V místech, kde se očekává větší pohyb, už ale běžná tuhá spárovací hmota nestačí a musí ji nahradit pružný detail.
Nejčastější chyba je snaha vyplnit všechny mezery jedním materiálem. Plošné spáry mezi kameny se obvykle řeší spárovací maltou vhodnou pro přírodní kámen. Rohy, napojení na jinou konstrukci, konstrukční spáry a místa s očekávaným pohybem se řeší pružným tmelem nebo jiným systémovým detailem.
Výrobci systémů pro přírodní kámen proto běžně oddělují cementové spárovací hmoty od elastických těsnicích materiálů pro pohybové a připojovací spáry. U přírodního kamene je navíc důležité použít tmel, který je pro něj výslovně určený a nezpůsobuje zabarvení okrajů.
U citlivého kamene není vhodné sáhnout po libovolném sanitárním silikonu. Některé tmely mohou do kamene migrovat, vytvářet tmavé okraje nebo jinak změnit jeho vzhled. Proto má být v technickém listu přímo uvedena vhodnost pro přírodní kámen.
Výběr začíná u konkrétního kamene. Jinak se bude chovat hutná žula a jinak porézní pískovec nebo některé druhy vápence. Důležitá je také šířka spáry, prostředí, typ podkladu a to, jestli jde o interiér, sokl nebo plně exponovanou fasádu.
U cementových spárovacích hmot se v technických listech můžete setkat například s klasifikací podle EN 13888. Označení CG2WA u konkrétního výrobku znamená zlepšenou cementovou spárovací hmotu se sníženou nasákavostí a vysokou odolností proti otěru. Samotná klasifikace ale ještě neříká, že je výrobek vhodný pro každý druh přírodního kamene nebo každou šířku spáry.
Vždy kontrolujte, zda výrobce uvádí použití na přírodní kámen, venkovní prostředí a konkrétní rozsah šířky spáry. U citlivých kamenů je vhodné udělat zkušební plochu, protože barviva, cementové pojivo nebo způsob čištění mohou vzhled kamene změnit.
Úzká spára působí čistě a moderně, ale u nepravidelného přírodního kamene nemusí být technicky ani vizuálně nejlepší. Šířka spáry musí odpovídat tolerancím kamene, jeho formátu, geometrii a zvolenému systému.
U řezaných přesných desek lze pracovat s podstatně pravidelnější sítí. U štípaného a nepravidelného kamene se šířka přirozeně mění. Snaha přinutit nepravidelný kámen do extrémně tenké spáry často vede k lokálním klínům, nečistým hranám nebo příliš tenké vrstvě spárovací malty.
Stejně problematická může být příliš široká spára vyplněná hmotou, která pro takový rozměr není určená. Spárovací hmoty mají vždy doporučený rozsah použití a ten je potřeba respektovat.
Prasklina ve spáře nemusí znamenat, že byla použita nekvalitní malta. Často pouze ukazuje, že se někde ve skladbě něco pohybuje.
Pokud praská omítka, zdivo, deska nebo jiná nosná vrstva pod obkladem, může se stejná porucha přenést do spáry i kamene. Samotné přespárování potom problém pouze zakryje.
Proto jsme přípravu konstrukce rozebrali zvlášť v článku Jak připravit podklad pod kamenný obklad.
Jestliže je v konstrukci navržená dilatační nebo konstrukční spára, nesmí se jednoduše překrýt kamenem a zatáhnout tuhým materiálem. Pohyb si časem najde vlastní cestu a často vznikne nepravidelná prasklina právě v obkladu.
Řidší směs se může lépe roztírat, ale vyšší množství vody mění vlastnosti cementové hmoty a zvyšuje její smršťování. U hotových spárovacích směsí proto nepřidáváme vodu „podle pocitu“, ale podle návodu výrobce.
Přímé slunce, vítr, vysoká teplota nebo naopak chlad a riziko mrazu mohou výrazně změnit průběh zrání. Čerstvá spára potřebuje podmínky, které stanovuje výrobce použitého materiálu.
Pokud je spára plná prachu, zbytků lepidla nebo nesoudržného materiálu, nová hmota se nemá o co správně opřít. U oprav starého spárování je velmi častá chyba jen přetáhnout tenkou novou vrstvu přes starou vydrolenou spáru.
Jedna z nejdůležitějších věcí u venkovního obkladu je pochopit, že spárovací hmota není náhradou za správně navrženou ochranu proti vodě.
Voda se musí řešit především konstrukčně: horní hrany, parapety, oplechování, sokl, návaznost na terén, římsy a místa kolem otvorů musí být navržené tak, aby se voda zbytečně nedostávala za obklad.
Pokud voda zatéká za kámen shora, samotná hydrofobní spárovací hmota problém nevyřeší. Totéž platí pro hydrofobizaci povrchu kamene. Ta může být v některých případech součástí systému, ale nenahrazuje špatný detail.
U nepravidelných obkladů se často řeší, zda má být spára zapuštěná, lícovaná s kamenem nebo lehce zatažená. Neexistuje jeden profil vhodný pro každý typ kamene a architekturu.
Z technického hlediska je důležité, aby spára byla zhutněná, nevytvářela kapsy a ostré horizontální hrany, na kterých se drží voda. Velmi hluboká nepravidelná spára může zvyšovat množství vody, která se v členitém povrchu fasády zachytí.
U historického nebo výrazně rustikálního zdiva může být požadován jiný vzhled než u přesného moderního obkladu. Profil proto řešíme současně s materiálem spáry a vzhledem celé plochy.
U měkkého, porézního nebo historického kamene není cílem vždy použít co nejpevnější cementovou směs. Spára je součástí celé konstrukce a její mechanické i vlhkostní vlastnosti musí odpovídat kameni a podkladu.
Velmi tvrdá a málo propustná malta může být u některých starších konstrukcí nevhodná. Pokud řešíte klasické kamenné zdivo, ne pouze moderní nalepený obklad, podívejte se také na článek Čím spárovat kamennou zeď?. U historického zdiva je volba malty samostatné téma a nelze ji automaticky přenést z moderních obkladových systémů.
Lepidlo nebo malta pod kamenem musí být dostatečně vyzrálá podle použitého systému. Spárováním se nesnažíme stabilizovat čerstvě nalepené nebo pohybující se kameny.
Odstraňte přebytečné lepidlo, prach a nesoudržné zbytky. Spára musí mít dostatek prostoru pro nový materiál a neměla by být jen tenkou povrchovou slupkou.
Před zahájením práce si označte konstrukční a dilatační spáry, napojení na rámy, klempířské prvky a další místa, kde se bude používat pružný detail. Tato místa se nesmějí omylem vyplnit cementovou maltou.
Na malé ploše ověřte barvu, strukturu spáry a způsob čištění. U porézního kamene může spárovací hmota nebo mycí voda znečistit povrch výrazně více, než se čekalo.
Dodržte množství vody, dobu míchání a případné odležení směsi. Při větší ploše je důležité míchat jednotlivé dávky konzistentně, jinak se může měnit odstín i struktura hotových spár.
Nejde jen o zakrytí pohledu do mezery. Materiál musí vyplnit určený prostor a vytvořit souvislou spáru bez dutin a prázdných míst.
Příliš brzké mytí může spáru vyplavit, příliš pozdní čištění může zanechat cementový povlak nebo skvrny. Správný okamžik závisí na použité hmotě, teplotě, savosti kamene a počasí.
Po dokončení chraňte plochu před podmínkami, které výrobce konkrétní spárovací hmoty nepovoluje. Zvlášť problematický může být déšť krátce po aplikaci, přímé letní slunce nebo pokles teplot pod doporučený rozsah.
První otázka není „čím to přetřít“, ale kde prasklina vzniká a jestli se dál mění.
Jednotlivá vlasová prasklina ve starší cementové spáře může mít jinou příčinu než pravidelná trhlina procházející několika kameny přes celou výšku stěny. Pokud prasklina kopíruje roh, konstrukční spáru nebo trhlinu v podkladu, samotná výměna spárovací hmoty pravděpodobně nestačí.
U opakovaně praskajícího obkladu je potřeba posoudit i samotný způsob nalepení. Navazuje na to článek Jak lepit přírodní kámen na stěnu.
Použití libovolné spárovací hmoty. Výrobek nemusí být vhodný pro přírodní kámen, venkovní prostředí nebo danou šířku spáry.
Vyplnění pohybových spár cementovou maltou. Tuhá spára nemá schopnost převzít konstrukční pohyb.
Příliš mnoho vody při míchání. Mění vlastnosti směsi a může zvyšovat smrštění i barevné rozdíly.
Spárování do prachu a zbytků lepidla. Nová hmota pak není spolehlivě spojená s boky spáry.
Příliš časné nebo agresivní mytí. Vyplavuje povrch spáry a může roznášet cementový film po kameni.
Řešení zatékání pouze spárovací hmotou. Pokud je špatně navržený parapet, oplechování nebo horní hrana obkladu, problém se vrátí.
U běžného menšího obkladu na stabilním podkladu je spárování zvládnutelná řemeslná práce. Jiná situace nastává u velkých fasád, historického kamene, opakovaně praskajících ploch, velkoformátových desek nebo tam, kde není jasné, jak jsou navržené dilatace a kotvení.
Pokud se porucha týká celé fasádní skladby, je potřeba řešit nejen spáru, ale i podklad, způsob lepení a případné mechanické kotvení kamenného obkladu.
Naše kurzy nejsou specializovaným školením spárování fasádních obkladů. Jsou ale postavené na praktické práci s přírodním kamenem, jeho výběru, opracování, skládání a pochopení chování různých kusů při skutečné stavbě.
Pokud chcete získat větší jistotu při práci s kamenem jako materiálem, můžete si prohlédnout aktuální kurzy práce s kamenem.
Použijte spárovací materiál, který výrobce výslovně určuje pro konkrétní druh přírodního kamene, venkovní prostředí a danou šířku spáry. U pohybových a připojovacích spár se místo cementové hmoty používá pružný těsnicí systém vhodný pro přírodní kámen.
Ne. I pružnější cementová spárovací hmota zůstává jiným materiálem než elastický tmel určený do pohybové spáry. Konstrukční a dilatační spáry se musí v obkladu respektovat.
Příčinou může být nevhodný materiál, příliš mnoho vody při míchání, nedostatečně vyplněná spára, voda pronikající do skladby, mrazové cykly nebo pohyb podkladu. Bez zjištění příčiny může nová spára dopadnout stejně.
Záleží na typu kamene a požadovaném vzhledu. U venkovní plochy je důležité, aby profil nevytvářel zbytečné kapsy a vodorovné hrany pro zadržování vody a aby spára byla dostatečně zhutněná.
Obvykle ne. Nesoudržný materiál je potřeba odstranit do takové hloubky, aby nová spára měla dostatek prostoru a pevné boky. Pokud je příčinou pohyb konstrukce, musí se nejdřív řešit ten.
Některé spárovací hmoty mají sníženou nasákavost nebo hydrofobní vlastnosti, ale spáry nelze považovat za náhradu hydroizolace a správných fasádních detailů. Voda se musí řešit v celé skladbě konstrukce.
Při přípravě článku jsme vycházeli z obecných zásad pro přírodní kámen a z technických podkladů výrobců spárovacích a těsnicích systémů. Konkrétní výrobek je vždy potřeba použít podle jeho aktuálního technického listu.
MAPEI – Laying Stone Materials: výběr spárovacích hmot a těsnicích materiálů pro přírodní kámen, včetně upozornění na riziko zabarvení některými tmely.
SikaCeram-663 Flex Grout: příklad cementové spárovací hmoty se sníženou nasákavostí a použitím na přírodní kámen necitlivý na změnu barvy.
SCHÖNOX MES PLUS: příklad pružného těsnicího materiálu určeného pro připojovací a pohybové spáry přírodního kamene v interiéru i exteriéru.
Ne každý je ready připravenhned. Nech mi e-mail a pošlu ti nové termíny, uvolněná místa i důležité info ke kurzu.
Bez objednávky, bez platby a bez závazku.
