Drenážní trubka za opěrnou zdí: proč jí po 30 letech praxe nevěříme jako hlavnímu řešení

Děrovaná drenážní trubka za opěrnou zdí vypadá na projektu naprosto logicky. Voda se dostane do drenážní vrstvy, steče k trubce a tou je bezpečně odvedena pryč.

Také jsme ji za desítky let praxe mnohokrát realizovali. Pokud je součástí projektu, samozřejmě postupujeme podle návrhu projektanta.

Jenže právě dlouhodobá zkušenost ze staveb nás naučila jednu věc:

To, co velmi dobře funguje na výkresu, nemusí stejně dobře fungovat za deset nebo dvacet let v zemi.

Nejsme projektanti a nechceme jejich práci nahrazovat. Máme ale přibližně 30 let praktických zkušeností s kamennými stavbami, opěrnými zdmi a terénními úpravami. A problém zanášení drenáží jsme za tu dobu viděli opakovaně.

Právě podobné rozdíly mezi teorií, projektem a dlouhodobou realitou staveb probíráme i na našem praktickém kurzu stavby suché kamenné zdi. Nejde nám jen o samotné skládání kamene, ale o pochopení celé konstrukce a prostředí, ve kterém má fungovat.

Klasické řešení přitom na první pohled dává smysl

Za zdí se vytvoří drenážní vrstva z vhodné frakce kameniva, do ní se uloží perforovaná drenážní trubka a voda se následně odvede mimo konstrukci.

Princip je jednoduchý:

voda → drenážní kamenivo → perforovaná trubka → odvod pryč.

A pokud je drenáž nová a správně provedená, skutečně může svoji funkci plnit.

Problém podle našich zkušeností přichází časem.

Drenážní trubka není bezúdržbová

Voda, která se pohybuje zeminou, s sebou nenese jen vodu.

Přenáší jemné částice zeminy, prach, organický materiál a další nečistoty. Postupně se mohou zanášet jak prostory v drenážním kamenivu, tak samotná drenážní trubka a její otvory.

A drenáž, která je několik metrů pod terénem za hotovou opěrnou zdí, se nečistí zrovna jednoduše.

Aby byla dlouhodobě udržovatelná, je potřeba už při návrhu myslet například na možnost kontroly a proplachu. To znamená další prvky, přístupová místa a další náklady.

Pokud tam nejsou, může vzniknout systém, který funguje několik let velmi dobře, ale jeho funkčnost se postupně zhoršuje a majitel o tom často ani neví.

Proto drenážní trubku nevnímáme jako něco, na co bychom chtěli bezvýhradně spoléhat jako na jedinou ochranu konstrukce před vodou.

Na kurzech se právě u podobných detailů snažíme účastníky vést k tomu, aby nepřemýšleli pouze ve stylu „co se tam standardně dává“, ale hlavně proč tam daný prvek je, co od něj očekáváme a co se s ním může stát za několik let. To je často důležitější než zapamatovat si jednu skladbu konstrukce.

Nejlepší voda za zdí je ta, která se za ni vůbec nedostane

Pokud se nebavíme o spodní vodě, ale především o vodě povrchové ze svahu, podle nás je mnohem důležitější položit si jinou otázku:

Proč necháváme vodu vůbec dojít až k opěrné zdi?

Jestli voda při dešti teče po povrchu svahu směrem ke konstrukci, můžeme se ji nejdříve snažit zachytit ještě před zdí.

Například vhodně vytvořeným žlabem nad opěrnou zdí.

Vodu zachytíme v místě, kde je ještě na povrchu, a odvedeme ji do strany tam, kde nepředstavuje problém.

Místo toho, abychom vodu pustili za zeď a následně složitě řešili, jak ji ze zásypu zase dostat ven, snažíme se jí přístup ke konstrukci co nejvíce omezit už předem.

To je z našeho pohledu jeden z nejúčinnějších principů.

A přesně to je jeden z rozdílů mezi tím, když se člověk naučí pouze kámen ukládat, a tím, když začne přemýšlet nad celou stavbou. Na kurzu suché kamenné zdi proto řešíme nejen založení, vazbu a výběr kamene, ale také terén, vodu a okolnosti, které mohou mít na konstrukci dlouhodobý vliv. Smyslem kurzu není naučit jednu konkrétní zeď nazpaměť, ale naučit se nad kamenem a konstrukcí rozhodovat.

Druhá možnost: dovolte vodě bezpečně projít

Další možností není s vodou bojovat, ale vytvořit jí předem definovanou cestu.

U některých kamenných konstrukcí lze vodu bezpečně převést přes nebo skrz zeď.

Jedním z tradičních řešení jsou například chrliče nebo jiné připravené odtokové body.

Povrchovou vodu ve svahu navedeme do požadovaného místa a odtud ji přes konstrukci odvedeme dál od paty zdi.

Za chrličem už lze pokračovat podle konkrétních podmínek pozemku například:

• otevřeným žlabem,
• odvodňovacím kanálem,
• trativodem,
• vsakovacím prvkem,
• nebo dalším způsobem bezpečného odvedení vody.

Výhodou je především to, že cestu vody vidíme a můžeme ji kontrolovat.

Když se otevřený žlab zanese listím nebo kamením, zpravidla to zjistíme a můžeme jej vyčistit. U drenážní trubky uložené hluboko pod zemí nemusíme problém zjistit až do chvíle, kdy už se projeví na samotné konstrukci.

Podobné situace jsou mimochodem velmi dobrým příkladem toho, proč u práce s kamenem nestačí znát pouze „správný postup“. Každý pozemek, svah a konstrukce jsou jiné. Na našich praktických kurzech proto ukazujeme principy, podle kterých lze konkrétní situaci vyhodnotit, místo mechanického kopírování jednoho řešení.

Neznamená to, že drenážní trubky nikdy nepoužíváme

To určitě ne.

Drenážní systém může být v konkrétní stavbě naprosto správným řešením a pokud jej stanoví projektant, je potřeba respektovat návrh konkrétní konstrukce.

Náš pohled je jiný:

Drenážní trubku nepovažujeme za kouzelnou součást stavby, která problém s vodou jednou provždy vyřeší.

Je to prvek systému, který má svoje limity, může vyžadovat údržbu a podle našich zkušeností se v dlouhodobém horizontu může zanášet.

Proto při práci s terénem přemýšlíme o vodě už mnohem dříve.

Odkud přitéká?

Kam teče při přívalovém dešti?

Můžeme ji zachytit ještě před konstrukcí?

Můžeme ji bezpečně převést přes zeď?

A kam ji následně odvedeme?

Teprve potom podle nás dává smysl řešit, co všechno budeme instalovat pod zem.

U kamenných staveb je voda jedna z prvních věcí, o kterých musíte přemýšlet

Kámen samotný vodu zvládá velmi dobře. Problémem bývá spíše voda působící na celou konstrukci, zeminu za ní a podloží.

Proto na našich kurzech neučíme pouze to, jak poskládat kámen na kámen.

Učíme lidi přemýšlet nad celou konstrukcí – založením, vazbou kamenů, výběrem materiálu, terénem i tím, co bude s vodou při prvním opravdu silném dešti.

Praktická výuka probíhá přímo s kamenem v terénu, protože právě na reálné konstrukci je nejlépe vidět, jak spolu jednotlivé části souvisí. Kurzy probíhají v Novosedlech na Moravě a jsou postavené hlavně na praktické práci.

Pokud si chcete princip stavby suché kamenné zdi projít od založení až po dokončení a pochopit i souvislosti kolem terénu a vody, více informací najdete zde:

Kurz stavby suché kamenné zdi

Protože právě detaily kolem založení, vody a terénu často rozhodují o tom, jestli bude kamenná stavba dobře vypadat první rok, nebo bude fungovat desítky let.